Písemný doklad u výjimek ze zákazu volného pohybu osob aneb country for the future kde stát nečte vlastní předpisy

Vláda přijala dne 26. února usnesení č. 216, kterým od 1. března dále omezila volný pohyb osob. Konkrétně nám vláda zakázala opouštět území okresu (nebo hlavního města Prahy), v kterém máme bydliště nebo trvalý pobyt. Jako vždy z tohoto zákazu existuje celá řada výjimek. Legálním důvodem opuštění okresu tak může být například cesta do zaměstnání, výkon podnikatelské činnosti nebo vyřízení neodkladných úředních záležitostí.

Vláda nám zároveň nařídila, že důvodnost využití některé z výjimek je třeba prokázat. Takový důkaz se může lišit podle výjimky, na kterou se budeme odvolávat. Při cestě do zaměstnání může jít třeba o pracovní smlouvu nebo zaměstnanecký průkaz, vyřizování neodkladných úředních záležitostí můžeme dokazovat čestným prohlášením nebo písemným dokladem (třeba předvoláním k soudu). Jedno však mají tyto doklady společné – je požadována jejich písemná forma.

Představitelé Policie ČR dali v několika vyjádřeních najevo, že při kontrolách budou požadovat veškeré dokumenty vytištěné, případně sepsané ručně na papíře. Například mluvčí pražské policie Eva Kropáčová uvedla: „Tolerujeme elektronické dokumenty do středy, potom už by měli mít lidé vše na papíře. Jediná výjimka je potvrzení od zaměstnavatele, to může být elektronicky.“[1]Tento požadavek vysvětlil tiskový mluvčí Policejní prezidia Ondřej Moravčík následovně: „V ideálním případě by lidé měli papíry ukázat přes okénko, aby se k sobě s hlídkou nemuseli přibližovat. Když to bude v telefonu, tak to policista neuvidí.“[2] Další tisková mluvčí Policejního prezidia, Hana Rubášová, pak občanům, kteří nemají doma tiskárnu, poradila, ať požádají o pomoc přátele: „Pokud někdo nevlastní tiskárnu, bude se muset obrátit na souseda či kamaráda, kterým do e-mailu pošle písemné zdůvodnění, a přátelé mu ho vytisknou.“[3]

Poslední citované vyjádření nejlépe ukazuje na absurditu těchto požadavků. I policejní mluvčí totiž potvrzení poslané e-mailem považuje za „písemné zdůvodnění.“ Samozřejmě – naprostá většina dokumentů dnes koluje pouze elektronicky a málokoho by napadlo tvrdit, že třeba smlouva uložená ve formátu pdf není písemným dokumentem.

Jak je to tedy z právního pohledu? Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. I například občanský soudní řád hovoří o tom, že písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě.[4] Jinými slovy, písemností je graficky zachycený text (písmo), a to ať už na papíru nebo v elektronické podobě na odpovídajícím nosiči (třeba jako pdf v paměti mobilního telefonu).[5] Přímo účinné evropské nařízení eIDAS navíc jednoznačně zavedlo pravidlo, že elektronickému dokumentu nesmějí být upírány právní účinky pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu.[6]

Pokud tedy Policie akceptuje k prokázání důvodnosti využití některé z výjimek jedině „kus papíru“, je to postup nejen bez jakékoliv opory v právních předpisech, ale dokonce přímo rozporný s nařízením eIDAS. Stejně tak nemá žádnou právní oporu, pokud Policie prohlásí, že potvrzení od zaměstnavatele může být elektronicky, jiné dokumenty ale ne. Usnesení vlády totiž žádné rozdíly mezi požadovanou formou potvrzení od zaměstnavatele a formou jiných použitelných dokladů nečiní.

I z pohledu průkaznosti není absolutně žádný rozdíl mezi tím, když příslušný dokument dám hlídkujícímu policistovi k přečtení třeba na tabletu, oproti situaci, kdy dokument z tabletu vytisknu a policista si jej přečte na papíře. 

Celá situace je smutná ze dvou důvodů. Prvním je stav, kdy si orgány veřejné moci vykládají právní předpisy nikoliv podle jejich znění, ale podle toho, jak se jim to zrovna hodí (viz sdělení o tom, že dokument v elektronické formě bude hůře čitelný). Představme si vzorného občana, který poctivě čte všechna vládní usnesení a má přehled o právních předpisech. Takový občan ví, že písemná forma je splněna i u elektronického dokumentu a bude se takovým dokumentem chtít oprávněně prokazovat. Oproti němu si představme jiného občana, který usnesení vlády nikdy neviděl, ale na zpravodajském serveru si přečte, že Policie bude požadovat vytištěné potvrzení. První přes kontrolu neprojede, druhý ano. Jak daleko jsme od momentu, kdy nám bude stát ukládat povinnosti rovnou ústy tiskových mluvčích a přestane se obtěžovat s nějakými legislativními opatřeními?

Druhým důvodem ke smutku je zpátečnictví, které z celé téhle situace sálá. Česká republika je sice country for the future, ale pouze na papíře…