V praxi se může stát, že zaměstnanec obdrží výpověď z pracovního poměru, která je však dána/podepsána někým jiným než jeho zaměstnavatelem (např. zřizovatelem zaměstnavatele). Říkáte si „blbost, to přece nejde“.
Jak se ale v takovém případě bránit proti zaměstnavateli, který zaměstnanci dál neumožňuje výkon práce❓
Standardně by se nabízelo podat žalobu na neplatnost výpovědi proti zaměstnavateli. Ale pozor❗ Tato cesta není správná! ❌🚫
Touto situací se v minulosti zabýval Nejvyšší soud (např. rozhodnutí 21 Cdo 1951/2009) a dovodil, že taková žaloba je podána proti subjektu, který není pro řízení pasivně legitimován. Přeloženo do češtiny – proti subjektu, který výpověď vůbec zaměstnanci nedal, a tudíž vůči němu nemůže být neplatnost výpovědi namítána. 🤔💼 V takovém řízení proto neuspějete.
Jak tedy v takové situaci může zaměstnanec postupovat❓
Správně tak, že zaměstnanec podá na zaměstnavatele žalobu na náhradu mzdy, kterou mu zaměstnavatel nehradil po dobu „neplatné“ výpovědi. V rámci tohoto řízení pak bude jako předběžná otázka vypořádána (shledána neúčinnou) i výpověď dána „nezaměstnavatelem“.
Řešíte otázky z pracovního práva, jsme tu pro Vás!
